Zbývá jen hluk

Jak vlastně rozumět názvu této knihy, která mapuje osudy hudby ve 20. století?

Má to snad být povzdech nad nesrozumitelností a chaotičností, kterou v soudobé hudbě asi leckdo slyší? Nebo konstatování faktu, že hudba už vyzkoušela všechny možné cesty a nezbývá jí, než zamířit do míst, kde panuje nelad a hluk? Ross zvolil ve svém díle pozoruhodnou perspektivu – proměny hudebního myšlení a dobového vkusu sleduje společně s děním v politice a ve společnosti. Ukazuje, jak vážná hudba nachází nové cesty v experimentech, ale současně ztrácí publikum, jak se stává nástrojem politického boje i jak se stahuje do pracoven osamělých géniů; zkoumá, jak došlo k tomu, že na počátku století takzvanou vážnou hudbu poslouchaly statisíce, a o sto let později je zejména soudobá hudba předmětem zájmu nevelkého okruhu zasvěcených. Ross je obratný vypravěč, který dokáže čtenáře zaujmout natolik, že nechce zůstat u čtení, chce autora následovat a sám se zaposlouchat do hudby, o které se snad ani nedoslechl nebo se jí obával. A Ross čtenáři podává ruku: na jeho webových stránkách najdeme řadu ukázek ze skladeb, o kterých píše, a knihu doplnil o seznam doporučených nahrávek. Naslouchejme spolu s ním dvacátému století.